Nejlepší alpský výlet je na podzim!

Minulé úterý jsem hleděl z okna a napadlo mě, že na říjen je nějak podezřele hezky... A ve středu už si užíval tolik profláklou silnici Arbesbach - Dimbach - Mariazell a ještě o kousek dál na jih, neb podezřele hezky bylo i tam.

Ukázkové malebno vydrželo i následující čtyři dny. Krom obvyklého cíle "užívat dne" jsem tak obloukem směřoval k oblíbené lokalitě v Dolomitech. Přes slovinské Jezersko, průsmyk Vršič, Tolmezzo a Cortinu...

...Protože mezi Cortinou a Canazei můžete jezdit hromadu průsmyků sem a tam úplně do zblbnutí a labužnicky si vybírat, jestli se vám chce zrovna hodně rozhlížet po horách, brousit stupačky, nebo třeba obdivovat horská jezera. Je tam všechno.

V podzimních barvách byla tolik známá oblast poskládaná najednou z úplně jiných obrazů s převažující žlutou a oranžovou, často na čistě modrém pozadí. Jako když na normální fotky plácnete nějaký ten přehnaný instagramový efekt, jen všude kolem to bylo najednou naživo.

Zastavil jsem na Falzaregu, abych si již spíš z tradice než zážitku z chuti zakoupil kafe, sednul si před vrcholovou chalupu a zíral po okolí. Na kopec se rozjela poloprázdná lanovka.

V létě tu nebývá k hnutí. Teď tu skromě stála auta turistů, co se flákají někde po horách a za půl hodiny přijely jen dvě party po třech motorkách. I další den ráno se dalo závodit z Canazei k Sella towers, aniž byste se za někým plahočili dvacet zatáček.

Byla to zkrátka čirá nádhera. Marně pátrám v paměti, jestli jsem měl někdy z alpského výletu větší radost, než teď.

V sobotu večer jsem znovu přejel Falzarego a koukal na otevřenou krajinu ze zatáčky pod chajdou na passu Valparola. Kolem se prohnal svítivě žlutý Lotus a s nádherným rachotem z výfuků si řidič bezpochby s úsměvem přes celou hlavu užíval všechny ty zatáčky pode mnou. Každé podřazení a sešlápnutí plynu se do okolního ticha několikrát odrazilo od okolních štítů a scéně to dodalo až nereálně filmovou atmosféru reklamních spotů s tak čistým prostorovým zvukem, které žádné kino nikdy nedokáže.

Kouknul jsem na klesající slunce a znovu mě zamrzelo, že se člověk pořád neumí zmrazit v dokonalém momentu a prožívat ho znovu, až do omrzení. Bylo mi jasné, že tohle jakkoli dobrá fotka nezachrání.

Pohleďte tedy na pár fotek z letošních Alp (podzimní + vzpomínka na jaro). Už teď se můžete těšit na příští podzim, abyste si kousek té alpské nirvány zkusili ulovit i pro sebe...