Fejeton: Podzimní kýčovka nadšeného fotografa. Druhá.
Možná jste si všimli, že loni nevyšlo z mé strany vůbec žádné pojednání o podzimní kýčovce. Ani jedno. Nic. Nula. Všimlo si toho i pár mých pravidelných, řekl bych až skalních čtenářů, kteří mi taky nenapsali. Tak dobře, tady máte článek alespoň zpětně! (Pokračování na Digimanii)
Zima
Nemám zimu ani trochu rád. V zimě je všechno složitější, chodím všude ovázaný šálou a stejně nakonec nastydnu. Prsty přimrzají k objektivu a těžko se ostří, takže nějaké to umění je sem tam víc na divákově představivosti...
Horníkem v měděných dolech
Než jsem na své norské cestě definitivně otočil svůj stroj na jih, stavil jsem se, na doporučení chytré knihy, v Rørosu. Hornické městečko Røros je nádherně zachovalé, nebýt na ulicích auta a za výlohami moderní zboží, ocitente se o spoustu let spátky. Doporučuji zdejší muzeum těžby mědi, kde se dozvíte všechno o historii. Dávné fungování dolů je tu krásně vidět na četných pohyblivých modelech. Minul jsem všechny čínské suvenýry z četných obchůdků v dřevěných domkách s trávou na střeše a raději jsem si z pár kilometrů vzdáleného dolu Olavsgruva přivezl zaručeně pravý, severský měděný plíšek...
(z galerie Norsko 2012)
Severské farmaření
První snímek s klenutou severskou mostní architekturou se váže ještě k minulému povídání o Atlantické cestě. Tak toto je ono slavné klenutí, které sem tam při trochu horším počasí pohlcuje vlnobití. Ale pojďme dál do vnitrozemí. Cestou ke švédským hranicím jsem bloudil typickou severskou venkovskou krajinou červeně natřených domků či celých farem. Když se taková farma postaví na dobrém místě, patrně nikdy nebudete platit za vodu. V Norsku máte skoro vždycky někde za barákem pitné vody celý vodopád... (z galerie Norsko 2012)
Časopis MotoRoute s mojí fotkou na obálce
V prosincovém čísle moto-cestovatelského časopisu MotoRoute naleznete mimo jiné moje fotky a cestopis S Buellem se do Albánie nejezdí! Vychází 12.12.2012.
Fejeton: Zdrogované umění nadšeného fotografa
Vzpomenete si někdy, kterou svou první fotku jste cíleně tvořili s ambicemi umělce? Možná je ještě brzy, smazat ji z hlubin diskových polí, neb cesty slávy bývají nevyzpytatelné, jak se poučíme z dnešního příběhu... (pokračování na Digimanii)
Atlantická cesta
Atlantická cesta je silnice, vedoucí přes mosty a ostrůvky doslova mořem, kousek nad norským Alesundem. Už samotná cesta na sever podlé pobřeží byla dost skličující, neb potkat cestou v pozdním odpoledni živáčka bylo poměrně vzácností. Městečka vypadala jak po evakuaci a v celém supermarketu v obci Bud na samotném okraji pevniny byli včetně pokladní tři další lidé. Nad přilehlou horou se drželo to nejčernější mračno ze zlých snů potulného campera a od moře se hnala další. Silný vítr se při každém zastavení na nechráněném místě zdál potenciálně schopen shodit třistakilovou motorku ze stojanu, což mi po zkušenostech s jejím zvedáním nahánělo hrůzu. Dočkat se tady pomoci by mohlo být na dlouho. Atlantickou cestu jsem tedy víceméně profrčel jak to jen šlo, se zastávkou jen na pár fotek. Na noc jsem chtěl být už v bezpečí nějakého útuného fjordu... (z galerie Norsko 2012)
Nadšený fotograf a kreativní marketing
Všichni už jsme se naučili, že se marketing v české kotlině přehoupl od mystického běžného pracího prášku k závodu o slevy z běžné prodejní ceny, přičemž nic z toho nikdy nikdo neviděl. Na vylhaných (nebo chcete-li chytrým slovem - kreativních) reklamách mě neuráží ani tak předpoklad demence běžného spotřebitele, neb tento se evidentně čím dál více naplňuje, ale spíše degradace profesionálního fotografa (aniž bych se s tímto jakkoli srovnával). (Pokračování na paladixu.)
Ponurý podzim s žebráky a strašáky
Za dob nejbarevnějšího podzimu, vyrazil jsem si provětrati hlavu kousek za město. Minul oranžovožluté prosluněné áleje a ponechal bez povšimnutí listím zapadaná jezírka, abych ze vší té nabídky legendárních podzimních kýčovek přivezl snímek jediný, ponurý, až strašidelný. Možná víte, že kousek od Berouna, nacházely se v dobách největší slávy dva hrady. Nikdy si přesně nejsem jist, který je který. A zrovna k téhle fotce by se mi náramně hodil titulek Žebrák a strašáci, ale jako na potvoru, tohle je právě ten Točník...
Rybářem na drsném severu
Když jsem se po dvou deštivých dnech rozloučil se spolucestovatelem Tomášem a vydal se na vlastní pěst vstříc severskému dobrodružství, moje myšlenky kolísaly na hraně pověstné trudomyslnosti, zklamání a všeobecné deprese z nepochopitelně studeného léta. Jen o pár hodin později jsem díky nekonečné nepravděpodobnosti potkal místního motorkáře Børreho, který se mi stal na dva dny hostitelem a průvodcem po nejkrásnějších místech v okolí, na obloze se ustálilo slunce a dokonce i na můj vysněný rybolov došlo. Ty nejlepší cestovatelské zážitky zkrátka nenaplánujete do žádné GPSky... (z galerie Norsko 2012)
Maják nad Alesundem
O pár ostrůvků na sever od Alesundu, vystavěli severští architekti nízký maják. Vede k němu úzká betonová hráz se zábradlím, notně ohlodaná neustálým dorážením Norského moře. Námořní navigace se již dávno odebrala jinými směry a turisté jej na neznámém ostrůvku budou objevovat jen těžko. A tak otázkou zůstává, zda si jej alespoň jako kulisu večerní romantiky budou místní nádále opečovávat... Stejně jako blízkou, typicky červenou lodní garáž... (z galerie Norsko 2012)
