Ponurý podzim s žebráky a strašáky
Za dob nejbarevnějšího podzimu, vyrazil jsem si provětrati hlavu kousek za město. Minul oranžovožluté prosluněné áleje a ponechal bez povšimnutí listím zapadaná jezírka, abych ze vší té nabídky legendárních podzimních kýčovek přivezl snímek jediný, ponurý, až strašidelný. Možná víte, že kousek od Berouna, nacházely se v dobách největší slávy dva hrady. Nikdy si přesně nejsem jist, který je který. A zrovna k téhle fotce by se mi náramně hodil titulek Žebrák a strašáci, ale jako na potvoru, tohle je právě ten Točník...
Rybářem na drsném severu
Když jsem se po dvou deštivých dnech rozloučil se spolucestovatelem Tomášem a vydal se na vlastní pěst vstříc severskému dobrodružství, moje myšlenky kolísaly na hraně pověstné trudomyslnosti, zklamání a všeobecné deprese z nepochopitelně studeného léta. Jen o pár hodin později jsem díky nekonečné nepravděpodobnosti potkal místního motorkáře Børreho, který se mi stal na dva dny hostitelem a průvodcem po nejkrásnějších místech v okolí, na obloze se ustálilo slunce a dokonce i na můj vysněný rybolov došlo. Ty nejlepší cestovatelské zážitky zkrátka nenaplánujete do žádné GPSky... (z galerie Norsko 2012)
Maják nad Alesundem
O pár ostrůvků na sever od Alesundu, vystavěli severští architekti nízký maják. Vede k němu úzká betonová hráz se zábradlím, notně ohlodaná neustálým dorážením Norského moře. Námořní navigace se již dávno odebrala jinými směry a turisté jej na neznámém ostrůvku budou objevovat jen těžko. A tak otázkou zůstává, zda si jej alespoň jako kulisu večerní romantiky budou místní nádále opečovávat... Stejně jako blízkou, typicky červenou lodní garáž... (z galerie Norsko 2012)
Večer v Bergenu
Z Alpských scenérií zase na skok na sever. Již dříve zmíněný, velmi netypicky slunný večer v Bergenu dával vyniknout barvám na průčelích domků staré čtvrti Bryggen, které zde restauratéři a další byznysmeni pečlivě opečovávají, jako prastaré divadelní kulisy. Kulisy ke společenské hře, spočívající v jednoduché věci - být vidět. Chcete-li být in, musíte přijet jachtou a občas se sem tam po starém přístavu projet, abyste zakotvili zase na opačném místě promenády. Alespoň to jsem ze života rušné čtvrti pochytil jako nejzásadnější. A jelikož jsme se nemohli na všechen ten bohatýrský lesk a břink vynadívat, hledat místo k zakempení jsme se vydali až kolem půlnoci. Z noční cesty zcela špatným směrem nikoli z města je i západovka na mostě do bohatýrské čtvrti Bergenu... (z galerie Norsko 2012)
2509 metrů s motýlem
Tak vysoko šplhá silnice na Timmelsjoch, neboli Passo Rombo. Se startem v Itálii, přemnoha rozhledovými zastávkami a studiem všech infotabulí se z přejezdu jedné hory stal opět téměř celodenní výlet... (Z galerie Alpy 2012)
Co (ne)vidět v Lichtenštejnsku
Brouzdaje Alpami, ocitl jsem se jednoho horkého letního odpoledne v Lichtenštejnsku. Jelikož celý výlet byl notně nahodilý, neměl jsem ani nijak zvlášť nastudováno, co je v této zemi zajímavého. Tak trochu jsem spoléhal, že vystačím s teorií, že je-li něco v tom jediném městě, asi to neminu. I zadal jsem do navigace centrum města, navigační bod projel po hlavní ulici a... neviděl nic zvláštního. Z celé země mám tedy nenápaditou fotku hradu nad městem, kterou zná Google v milionech provedeních. San Marino bylo parádní, ale co je tady?
Shodou nejnepravděpodobnějších náhod jsem se nedávno setkal s Lichtenštejncem na jednání v české pobočce anglické firmy. Jelikož jsem se ani do té doby nikterak po lichtenštejnských zajímavostech nepídil, byla konečně příležitost se zetpat. Odpověď "...tam není vůbec nic..." mě přinejmenším potěšila, protože jsem žádné to turistické must see patrně opravdu neminul. Tak alespoň jedna scenérie od hraniční čáry... (Z galerie Alpy 2012)
Plechová elegance
Nejsem nijak velkým fanouškem značky Porsche. 911ka je jistě fascinující dílo, ale oproti nabroušeným italským sporťákům mi přišla vždycky na pohled nudá. Dovedl bych si však sebe představit například ve starém Speedsteru, z jara a... kupříkladu na azurovém pobřeží. Zvlášť teď, v hnusném podzimu je to pěkná představa. V každém případě nelze Ferdinandovi v motoristickém světě upřít úspěch a pojedete-li někam přes Gmünd, stavte se v malém muzeu, nasát atmosféru...
Nejlepší alpské svezení
Nedaleko od přeslavného Grossglockneru je o něco méně slavná, leč též placená silnice - Nockalmstrasse v parku Nockberge. Měl jsem v plánu tudy projet, pokochat se rozhledy a vydat se dál na východ. Přecejen už jsem tu jednou byl, tenkráte při své první motorkářské cestě do Říma.
Od minula jsem si vybavoval hlavně klikatou silnici, ale letos jsem měl před sebou dalších pár týdnů času absolutně bez plánu, takže jsem si všímal o něco více i okolí. A tak jsem lezl po naučných stezkách, portrétoval strakaté krávy, vyhlížel do dálek, kontinuelně ujídal zásob a jezdil sem a tam až do šesté večerní. Zůstal bych určitě i déle, ale od šesti platá pro uřvané motorky zákaz vjezdu, neb příroda se zřejmě chystá ke spánku. Na tomhle kusu silnice, obklopen fascinující přírodou, jsem tak strávil jeden z nejlepších motorkářských dní, jaké si můžu přát...
Cestopis z Provence
Zápisky z cest na motorce po Provence, tentokráte spíš po horách, národních parcích a s odpočinkem v Camarque. V cestopisu je spousta dokumentačních fotek, které nemám v galerii. Kdo se chystá do kraje levandulí, může se tedy inspirovat tady.
O (d) létání
Podzim je pro mě každoročně dobou rozpolcení osobnosti na barvami nadšeného fotografa a do deprese upadajícího motorkáře. S vidinou brzkého konce kombinování obou zálib, vydávám se po večerech na motorkářské courání kolem komína každý volný večer. A vůbec netuším, jestli je něco jako ideální sezóna balonářů, ale nad tím polem jich v posledním slunci dneska poletovalo minimálně pět...
